Sinajský poloostrov je mýtický a tajemný, čeká na objevy

Článek o Dahabu z Hospodářských novin, přepis se svolením autora Petra Němce.

Dahab znamená zlato
Približne v polovine Akabského zálivu, pod strmými svahy pouštních hor spadajících prudce do more, leží malá beduínská vesnice, jejíž jméno znamená v arabštine zlato: Dahab. Prý za to mohou pláže se zlatistvým pískem. Ale pro lidi, kterým jde o víc než o povalování na pláži, muže Dahab nabídnout mnohem více.

„Alláhu akbar!"
Ano, Buh je veliký a jeho milosrdenství nezmerné. Ale proc není milosrdný jeho služebník? Proc na mne kricí z amplionu na ochozu nedaleké mešity? Proc mne nenechá spát? Jsem daur, jen pro verící je cas první z denních modliteb a to je zatracene brzo ráno. Nenávidím východy slunce, chce se mi spát.

„Alláhu akbar!"
Vítr pohazuje okenicí, do pokoje dotírá more šumením príboje. Vzduch je sveží. V rídnoucí tme už ted tuším další zárící den. Vrcholky hor na protejším, saudsko-arabském brehu zálivu se ostre rýsují proti ružovému oparu rozbresku. More je rozvlnené ranním vetrem a v zátoce prímo pred hotýlkem, nekolik desítek metru od pobrežní cesty si hraje nekolik delfínu. „Allahu akbar!" Ano, Buh byl už zase jednou milosrdný a otevrel mi branku do nového dne necím, o cem se jinak pouze sní.

Mohou za to hippies
Petr Paszek je v Dahabu tak trochu doma. Loni na podzim povesil na hrebík lékarský bílý plášt, zavrel i úspešnou firmu se zdravotnickým materiálem a odešel do Egypta. „Hurgáda? Šarm el Šajk? Sterilita. Diskotéky, bary, rámus."tvrdí Petr, dnes spolumajitel potápecské základny Planet Divers. V Dahabu ješte „parkují" velbloudi kousek za hotelem. Na ulici se prodává košery, a u more se dá povalovat v „pelešárnách", na kobercích a matracích.
"Planet Divers" je nabušena mládím a cinorodostí. „Vlastne to melo nejaký logický vývoj. Táhlo mne to ven už jako studenta. Indie, Afrika, snad už obligatorní Nepál, Kuba, Filipíny... Jeskynaril jsem, potápel se. Jenže po medicíne jsem se oženil, prišel cas starat se o rodinu, atestaci… Až nedávno, bylo to na Silvestra, jsem se setkal s kamarády. Videl jsem, jak jsme se zmenili. Až jeden z nich poznamenal: „Už jsme nejak dlouho nebyli v korálovém mori..."
„Dahab má budoucnost," tvrdí P. Paszek. „Zejména na potápení je prímo ideální." Stací prejít silnici: korálový útes leží za dvermi, což je naprosto výjimecné.
Dahab pro turisty objevili hippies. Okouzlila je samota pouštní krajiny a pobreží bez hotelu a turistu. Rádi prijali nevtíravou pohostinnost beduínu a prostredí mýtických hor. Pak ovšem prišel egyptsko - izraelský konflikt, okupace Sinaje izraelskou armádou. V té dobe se v Dahabu rekreovali izraelští vojáci. A tak se stalo, že zatím, co se napríklad Hurghada na brehu Rudého more rozvíjela v klasický turistický cirkus, Dahab se jen pomaloucku posouval na žebrícku známosti, která, zatím, neruší. Hotely, jako pyšný Hilton nebo Ganet Sinai, leží ponekud stranou, jako by s Dahabem toho nechtely mít mnoho spolecného. V zahradách za vysokými zdmi je vzduch provonený mastmi a emulzemi proti úcinkum slunce, elegantní švitorení milostivých pod slunecníky ruší jen diskrétní šplouchání vody v bazénech. Turisté, hermeticky oddelení od všeho puvodního za svuj sterilní pobyt platí.
V Dahabu (vlastne jsou dve cásti: jedna cást prímo pod horami je novejší, já mám na mysli Dahab na brehu more) se dá bydlet ruzne. V duchu tradic hippies, za dva až ctyri americké dolary za noc v prostých chyškách ci „kozích chlívcích" se spolecným sociálním zarízením, pres hotýlky za deset až dvacet dolaru za noc až k vyšší tríde zacínající nekde kolem petadvaceti dolaru.
Kdo se nebojí stravovat se v místních restauracích, porídí velmi chutná jídla v egyptském, ci arabském stylu. Napríklad pulku kurete s nezbytným arabským chlebem, velmi chutnou rýží, talírky nakládané zeleniny a bramborami v pikantní rajské omácce za deset a pul egyptských liber, což jsou asi tri dolary. Ryby jsou dražší, zato si ji mužete vybrat a jsou zarucene cerstvé. Na míste jsou i restaurace v italském stylu a samozrejme, také recké a jiné, prece jen evropštejší zarízení. A když se ozve táhlý krik „košera!" poulicního prodavace, doporucuji neváhat: Jde o smes rýže s cockou, testovinami vše zalité ostrou omáckou. Bratru za dve libry.
Kdo se neobejde bez alkoholu, ten bude potrestán. Jednak ho bežne v restauracích nevedou a pokud ano, platí se „trestné" ceny. I místní pivo stojí v restauraci nejméne sedm egyptských liber.
Voda sbíraná z vrtu v horách tece z kohoutku mírne slaná, neco podobného muže clovek zažít i ve Španelsku. Takže na pití se nakupuje voda v obchudcích za 1,5 libry za láhev.

Podmorský ráj
Na prelomu dubna a kvetna táhnou Akabským zálivem až k jeho konvi, k jordánské Akabe ci izraelskému Eilatu žraloci velrybí. Jedni z nejvetších a nejmírumilovnejších tvoru, jaké more zná. Já a Michal jsme jednoho videli. Vyrítil se z modrého šera, hodil elegantní smycku a zase zmizel.
Akabský záliv je nabitý životem. Predevším korálové útesy jsou pohádkové, takže clovek si pripadá jako v akváriu. Nevýhodou je, že to pritahuje potápece z celého sveta, takže kolem urcitých rifu je provoz jako na Václaváku. Ovšem kdo se pustí dále a vezme v potaz i urcité dobrodružství (jako napríklad výlet na hrbete velblouda ke vzdálenejším útesum), prožije neco, na co se nezapomíná.
Jiste, do Dahábu a vubec na Sinaj se jezdí hlavne za potápením. Kontrast vyprahlých hor a životem kypícími korálo-vými útesy je ohromující. Korálové útesy v Akbaském zálivu patrí k nejkrásnejším na svete a podmorská rezervace Ras Mohammad na zacátku Suezského zálivu je snad nejbohatším a nejúchvatnejším podmorským terénem i ve svetovém merítku.

Za nesmírnou bohatost podmorského života vdecí Akabský záliv své mimoráídné poloze: je úzký a dlouhý, od Rudého more oddelený Tiranskou úžinou s bariérou útesu bránící prudké výmene vody. Ke zvláštnostem patrí i to, že more má stejnomernou teplotu až do hloubky peti set metru, takže obvyklé teplotní rozdíly tady nejsou. Rozdíl mezi prílivem a odlivem ciní jen nekolik centimetru. Významnejší proudy jsou práve jen v Tiranské úžine.
Egyptská vláda vyhlásila rozsáhlé oblasti za prírodní rezervace, je prísne zakázáno lovit ryby. Výjimka platí jen pro Beduíny, jejichž vztah k prírode je niterný a dokáží s ní žít v až neuveritelné harmonii. Príkaz „nepribližovat se ke korálum" naprostá vetšina potápecu dodržuje, potápeci se hlídají navzájem. Takže Akabský záliv má šanci se udržet v podobe, v jaké ji lze zažít ješte ted. Ovšem kostry rozestavených hotelu na pobreží nevestí nic dobrého. „Verím, že se to tady udrží, urcite nebu-dou chtít udelat chyby a zastevt pobreží sterilními hotely," tvrdí Petr Pašek. „A když se vyrovnají pomery, bude možné zajíždet i na saudskoarabskou stranu, která je ješte úplne nedotcená."

Od Modré díry po Ras Mohamed
Nejprísneji je chránena oblast Národního parku Ras Mohammad, asi sto tricet kilometru od Dahabu. Podle názoru znalcu jde snad o nejkrásnejší potápecský revír na svete. V okolí Dahabu jsou však také terény, které v každém, kdo nekdy poznal kouzlo volného vznášení se v modrém prostoru vyvolává mrazení touhy. „Kanon" s „Rybí mísou", korálové útesy jako „Úhorí zahrada" pusobící až tajemne tisícovkami morských úhoru s tely vystrcenými nad písecné dno. „Maják" - a stále znovu „Modrá díra".
Práve ta má nedobrou povest a pritom pritahuje: okrouhlá propast v korálovém útesu se otevírá v hloubce kolem padesáti metru obrovskou klenbou do volného more. Potápec, který se spouští po vnitrní strane propasti se tak ocitá najednou zavešen v prostoru, dno je v hloubce kolem sto dvaceti metru. Chyba ve výstroji, špatný výcvik, hlubinné opojení, prílišná se-beduvera, pretížení. To jsou nejcastejší príciny rady fatálních príhod, o kterých kolem „Modré díry" svedcí malé pomnícky. „Potápec, který nemá dost zkušeností treba práve s hlubinným opojením zapomene sledovat pocítac, nebo údaje špatne inter-pretuje. Muže se mu zdát, že stoupá k hladine a pritom se propadá do hloubky," vysvetluje napr. Michal Piškula, spoluautor základní ucebnice potápení a instruktor s nejvyšší možnou kvalifikací (Michal je také jeskynním potápecem).
Presto díra láká, možná práve svou povestí. Podle mého názoru za to nestojí. A už vubec nestojí ani za jediný lidský život.
K Ras Mohammad se dá vyjet autobusem, obvyklé jsou skupiny do dvaceti lidí a s pruvodcem. V prípade pruvodcu však nejde o obvyklé vykladace, ale o zkušená potápece znalé terénu. Pro ty, kdo jsou tady poprvé to usnadní hledání a inspiruje pro individuální pociny. A to vše v hloubkách dostupných i pro zacátecníky doprovázené zkušenými instruktory.

Nejen more
Jophn Lloyd Stephens, anglický básník a cestovatel poznamenal: „Mezi všemi temi nádhernými díly prírody je jediné, kterí tak jedinecným zpusobem demonstruje existenci Boha." Mel na mysli skupinu hor, vlastne zmet vrcholu, nekdy zvaných také „Svaté hory", s nejznámejším vrcholkem „Horou Sinaj". Práve tady mel Mojžíš prijmout desatero, pod horou (Mojžíšova hora, Jebel Musa, Gebel Musa - prepisu je hodne). Pod svahy je zase místo, kde mel Mojžíš spatri horící ker. Tam stojí jeden z nejstarších klášteru krestanstva, Klášter svaté Kateriny. Zatím co krestané spojují jeden z vrcholu se svatou Katerinou Alexan-drijskou, která byla po mucednické smrti odnesena andely práve sem, muslimové uctívají Horu svaté Kateriny jako místo, ze kterého Mohammed vystoupil na nebesa na hrbete svého kone Boraka.
Na horu, na jejímž vrcholu je kaple Svaté trojice lze vystoupit pešinkou vinoucí se po svazích nebo po 3550 schodech, které do skály vytesali mniši. Obvyklý scénár výstupu, který s trochou pomoci dokáží absolvovat i lidé i v pokrocilém veku, navádí k výstupu po pešine v nocních hodinách. Na vrcholku se vycká zázrak východu slunce. Návrat po schodech kolem rady - pro krestany - významných míst. Vše se dá spojit s návštevou kláštera, ve kterém se skrývají nesmírné poklady. Napríklad sbírka iluminovaných rukopisu je jedinecná, vetší se muže pochlubit jen Vatikán.
Pro výstup na horu se doporucuje vzít si s sebou lehký spací pytel a teplejší oblecení: ve výškách kolem 2700 metru dokáže být ráno chladno. Z Dahabu se lze ke klášteru dostat autobusem, cesta trvá asi 1,5 hodiny. Výstup pak asi tri hodiny. V Dahabu se dají sjednat další výlety, vcetne potápecská safari s lodí nebo zájezdy do nitra Sinaje.
Sinaj, ackoli pusobí na první pohled puste, je místem, kde se dá objevovat mnohé. Turisté jsou vítaným zdrojem pri-výdelku pro puvodní obyvatele, Beduíny, kterých tu žije stále ješte pres tri tisíce ve dvou kmenových svazech. Z Beduínu se také rekrutují strážci rezervací, jsou rybári a stále casteji pruvodci turistu.

Cesta
Daháb je od Káhiry vzdálen asi 800 km. Z Prahy je v podstate jedinou možností doletet do Káhiry a odtud pak mikro-busem až na místo. Cesta trvá kolem osmi hodin, zajistí ji základna Planet Divers za cenu, která letos ciní cca 60 amerických dolaru tam, a zpet. Do mikrobusu se pohodlne vejde šest lidí. Jiné varianty jsou komplikované.
V Egypte je nejlevnejší a bezpecnou variantou cestování autobusem. Sít spojení je hustá. Pobyt na Sinaji lze spojit s návštevou Izraele (pozemní prechod u Taby), do Jordánska pak nejsnáze trajektem z Nabatie.
Vzhledem k pevnému napojení egyptské libry na americký dolar jsou nejvhodnejším platidlem práve zelené bankovky, ale akceptována jsou i jiná volne smetitelné meny. Kurz je asi 3,35 egyptské libry za jeden americký dolar.

Výstroj:
Je zbytecné brát s sebou kompletní potápecskou ci tábornickou výstroj. Prakticky všechno lze pujcit na míste. Doporu-cuji pouze vzít (pokud je k dispozici) maximálne petimilimetrový neoprén, automatiku a kompenzátor. Planet Divers zajistí jak zapujcení lahví, tak i záteží ci chybejících cástí výstroje. Na míste lze naplnit lahve i nitroxem (vzduch obohacený kyslíkem).
V Egypte se dusledne vyžaduje doklad o potápecské kvalifikaci. Výcvik lze absolvovat na míste, Planet Divers nabízí v Dahabu nekolikadenní kurz s následným potápením na korálových útesech pod dohledem zkušených instruktoru. Možné je i tzv. seznámení. Tedy potápení v malých hloubkách (obvykle kolem 4 metru) s doprovodem instruktora. Ovšem i to už cloveka uvede do sveta ticha. Jde o to, že nejkrásnejší podmorské zahrady zacínají od nejmenších hloubek, potápení pod úroven tricet metru má smysl jen pro opravdové fandy: to nejkrásnejší se stejne odehrává do hloubky kolem triceti metru.
Pro výlety do hor je dobré míst spací pytel a karimatku (lze pujcit na míste), dobrá obuv je podmínkou.

Zacít s potápením? Proc ne!
Michal Piškula, nejvyšší potápecská kvalifikace, vcetne instruktorské. Clen Komise jeskynního potápení pri Svetové speleologické unii. Majitel potápecské školy.
1/ Potápet se mohou všichni zdraví lidé, v prípade pochybností je nutné konzultovat s lékarem. Vek nerozhoduje. V mých kurzech je stále více lidí ve veku pres padesát let, kterí si konecne našli cas na splnení mladických snu.
2/ Pro potápení je nutná základní kvalifikace, kterou lze získat v ruzných typech škol. Jedna hvezda (Padi, CMAS), tomu odpovídá „Open Water Diver" v systému ....... Opravnuje k potápení s instruktorem do hloubek kolem dvaceti metru. Základní kurz vcetne teorie, bazénu a prvních ponoru ve volné vode lze absolvovat behem týdne. Pak následují vyšší kvalifikace.
3/ Výstroj si lze zapujcit na všech základnách. Doporucuje se ovšem mít vlastní základní výstroj (masku, ploutve, šnorchl). Ploutve pokud možno s navlékáním na neoprénovou ponožku (s volnou patou). Korálové útesy jsou ostré, ponožka usnadnuje vstup a výstup z vody. I do základní výstroje se vyplatí investovat a nekupovat nejlevnejší zboží. Nekupovat „soupravy" nabízené v supermarketech, ale radeji si nechat poradit v odborných prodejnách.
4/ Neoprenový oblek je už investicí v rádech asi 7 až 9 tisíc Kc. I ten si lze pujcit na míste, ale z hygienických duvodu je lepší mít vlastní. Tropická more jsou sice teplá, ale i tak clovek v Akabském zálivu nepozorovane prochladne. Vystacíme s petimilitrovým oblekem.